Martin Sládeček: V létě na Dobrák, od podzimu do Svratky!

S Martinem Sládečkem, uměleckým šéfem Divadla Husa na provázku, jsme si povídali o open-air kultuře, koupání, zahrádkách a událostmi nabitém létě v Brně i mimo něj.

‍

Kam v létě za divadlem?

Dnes už se mi zdá, že kamkoli. Komu by se však mezi všemi těmi inscenacemi rozžívajícími v létě české hrady, bašty a parky zachtělo jmenovitě Provázku, může to zkusit třeba na ostravských Colours of Ostrava, kde 18. července hrajeme Pravidla bincárny, nebo 19. srpna na festivalu Piešťanské zábaly, během nějž diváctvo opečují protagonisté a protagonistky našeho improvizačního formátu Změna programu vyhrazena.

Jaké festivaly a další open-air akce si nenecháte ujít?

Skoro bych řekl, že přes léto kulturně pustnu. Nebo možná jen trávím všechnu tu živou kulturu, kterou jsem do sebe během divadelní sezony nasál. Dva brněnské letní festivaly přesto vynechat nemohu – červencový Měsíc autorského čtení, letos se zaměřením na výjimečně zajímavou literární krajinu Taiwanu, a srpnovo-zářijový Štetl fest, oživující židovskou historii i současnost Brna. Obě jmenované události na Provázku s velkou radostí hostíme.

Kam v Brně k vodě?

V létě na Dobrák, neb ho mám nejblíž, od podzimu do Svratky, celoročně na padesátimetrovou dráhu do Lužánek.

Kam k vodě mimo Brno?

Nedám dopustit na koupání v řece Ostravici (u stavidla), která moje rodné město rozděluje na část frýdeckou a místeckou. Nic fajnového, jen nostalgie. Ale s výhledem na Lysou!

Kam na zahrádku?

Těch úžasných zahrádek vykvetlo v centru Brna tolik, že je mi zatěžko vybrat jednu jedinou. Nejvíc doma se asi pochopitelně cítím na našem provázkovském dvoře, který dokáže mít magickou atmosféru. Mám s ním spojenou nejen spoustu práce, ale hlavně nespočet silných zážitků a hezkých setkání. Mimo centrum to mám se zahrádkami snazší – hlasuji pro Rosničku v mých domovských Žabovřeskách.

Jak vypadá váš ideální letní den?

Kdekoli v zeleni a modři. Na slunci a čerstvém vzduchu, kde to šumí, šustí, zurčí, šplouchá, cvrliká, bzučí a oslovuje vůněmi. Bez velkých plánů a představ, v pohybu. V kontaktu se vším, co je, se sebou.

Které místo v Brně máte v létě nejraději?

Na Brně se mi vždycky líbilo těsné sepětí některých zdejších sídlišť s městskými lesy, které v létě nabízejí klid a chládek. K výběhům i  k prostému pobývání využívám hlavně pás zeleně táhnoucí se přes Holednou, Kohoutovickou Babu a Kamenný vrch.

Jaká byla uplynulá sezona na Provázku?

Naveskrz brněnská a angažovaná. Slavili jsme v ní třicet let ve vlastním působišti na adrese Zelný trh 9. Zabývali jsme se v jejím průběhu různými aspekty bydlení a bytování – nejen v Brně. Uvedli jsme brněnskou verzi inscenace Antieva, kterou jsme pod heslem udržitelnosti a s myšlenkou na naši zesnulou kolegyni Ivanu Hloužkovou „adoptovali“ od pražského Studia Masopust. Vytvořili jsme čtyři divácky výjimečně úspěšné inscenace „Nevyletět z Brna, je ze mě zkyslá srna“, „Nie sme doma“, „Reality“ a „Ságu rodu Marxů“. U žádné z nich jsme si přitom nevsadili na „jistotu“ známého titulu či hotové divadelní hry, vždy jsme vycházeli z aktuálních společenských témat, vlastních dramatizací a rešerší. Historicky první inscenaci s názvem „Napečeno mám“ uvedlo také seniorské amatérské Studio 60+, které jsme při Provázku založili. Po celou dobu jsme navíc dokázali zůstat průsečíkem řady kulturních akcí a iniciativ, jimž jsme nabídli střechu nad hlavou. Raduji se z toho, že se nám důvěra, kterou do svých diváků a divaček náročnou a nepodbízivou dramaturgií vkládáme, vrací zpátky. Ostatně jen díky ní můžeme jít svou vlastní, nezaměnitelnou cestou.

Co chystáte na sezonu následující?

Sezona, kterou na počátku září představíme, bude nebývale pestrá a věřím, že i překvapivá. Plná humoru. A hudby. Provázek v ní rozvibrují ambientní skladby,  lidovky i největší slovenské vypalovačky. Dokonce založíme vlastní kapelu! Vzrušující bude i kombinace režisérů a režisérek, které v ní s námi budou spolupracovat. Ke spolupráci jsme oslovili úplně čerstvého absolventa JAMU a stále ještě studenta FAVU Martina Modrého, byvší šéfku Národního divadla Danielu Špinar, výjimečně všestranné členy našeho hereckého souboru Terezu Volánkovou a Dalibora Buše a konečně i Annu Davidovou, která se na Provázek vrátí jako kmenová režisérka. Chtělo by se říci, že už se toho všeho nemůžu dočkat. Při pohledu na krásné počasí za okny to ale těch několik týdnů zbývajících do našeho divadelního soustředění, jímž pravidelně zahajujeme sezonu, myslím přece jen vydržím.

‍